Historie terénních programů

V létě 1997 postihly Ostravu velké záplavy. Jednou z oblastí, které byly nejvíce zasaženy, byla městská část Hrušov na Slezské Ostravě. V reakci na tyto katastrofální záplavy začali dobrovolníci z Ostravské univerzity v čele s Kumarem Vishwanathanem působit v zaplavených oblastech a pomáhat postiženým lidem. Postupně se s těmito lidmi začali řešit i jiné problémy než ty, které bezprostředně souvisely se zaplavením jejich obydlí. Zpočátku terénní sociální práci realizovali dobrovolníci, v roce 1998, kdy Vzájemné soužití získalo právní subjektivitu, začali působit i profesionální sociální pracovníci a terénní pracovníci z řad samotných obyvatel lokalit, kde byla terénní sociální práce realizována. Nejdříve to bylo v lokalitě Hrušov, později na Zárubku a nakonec na Liščině, kde byla přestěhována část obyvatel ze zaplaveného Hrušova do provizorního ubytování v Unimobuňkách. Terénní programy Vzájemného soužití patří k nejdéle poskytovaným terénních službám v sociálně vyloučených lokalitách Ostravy. V červnu 2007 byly tyto činnosti registrovány v Registru poskytovatelů sociálních služeb jako terénní programy.